Zmenšená verze exilového vydání knihy jednoho z nejvíce pronásledovaných slovenských spisovatelů Dominika Tatarky Písačky vyšla původně v roce 1979 v samizdatové Edici Petlici a byla propašována na západ, kde byla vydána v roce 1984 v exilovém nakladatelství Index. Část produkce exilových nakladatelství byla vždy určena pro domácí čtenáře. Kapacity „pašovacích kanálů“ byly však velmi omezené, proto přišel pan Josef Jelínek z Erlangen s výrobou zmenšených „pašovacích“ verzí o velikosti 9 x 7 cm. Daly se mnohem jednodušeji a ve větším množství převážet přes hranice do Československa. Nevýhody zmenšeného a hůře čitelného tisku vyvážilo důmyslné umístění zvětšovací lupy do hřbetu knížek, jimž se začalo říkat „kolibříky“. Tyto „kolibříci“ se nejčastěji pašovaly tzv. rakouskou cestou, kterou organizoval z Německa Vilém Prečan, a převzetí zásilek v Praze zajišťovala Jiřina Šiklová. K pašování sloužilo osobní auto, které mělo v zavazadlovém prostoru tajnou schránku pro převoz knih, periodik a jiných materiálů. Tímto autem jezdil do Prahy v letech 1983-1987 mladý rakouský učitel.